Behem tech 5 mesicu, co jsem v Indii, jsem toho moc nenacestovala. Casto me to taky mrzelo, kdyz ostatni trainee vyrazeli na spolecne vylety a ja zustavala sama v Jaipuru. Proto kdyz se mi naskytla moznost vyrazit s manzelkou meho sefa do Bikaneru, nevahala jsem ani na chvilku. Za prve to bylo mene komplikovane s dopravou (mely jsme auto a ridice) a za druhe pani sefova umi dobre Hindi, coz otevira dvere a lidi jsou hned sdilnejsi..;-)(a to se hodi vzdycky). Tak jsem vyrazily 28. prosince rano na cestu. Trosku jsem mela obavy, jakej bude stav silnice, jestli bude nekde moznost zastavit na toaletu (moje vecna klasika) a jestli nebudeme mit problemy po ceste s armadou, protoze Bikaner lezi pomerne velmi blizko pakistanskych hranic a ten vecer predtim zabili Bhutovou pri atentatu.
Nakonec vsechno probehlo velice hladce – ukazalo se, ze silnice byla v dobrym stavu diky armade, u kazde benzinky bylo aspon neco, co pripominalo toaletu a po armade ani stopy. Navic jizda vlastnim autem ma tu vyhodu, ze lze zastavit vsude nebo odbocit, kdyz se vam zda neco zajimavy. To byl i nas pripad, kdyz jsme behem cesty u mesta Sikar narazili v jedne vesnicce na dost kouzelne mistecko. Byl to takovy “maly” piknikovy pristresek nejakeho mistniho Raji, ktery se postupem casu premenil na maly chram. Mistni knez byl pomerne nadsenej bilou navstevou, tak nam vypravel o chramu a my jsme mezitim porizovaly fotky krasnych puvodnich maleb, ktere byly jeste celkem zachovale. Skoda, ze jako spoustu kouzelnych mist v Indii, je i tohle misto odkazane k zaniku drive nebo pozdeji. Rozhodne to byla prijemna zastavka viz. foto na me galerii. Dalsi zajimavy misto, ktere jsme objevily bylo mesto Fathepur. Moc se o nem v pruvodcich nedozvite, ale je to uzasny misto doslova napechovany haveli – mestskymi palaci mistnich bohatych obchodniku. Na zadnem jinem miste tady jsem nevidela tolik zdobnych haveli na jednom miste. Doslova cela ulice byla lemovana pestrymi malovanymi vchody. Bohuzel i tady tyto poklady lezi ponekud ladem skladem mimo zajem turistu i puvodnich majitelu, kteri se odstehovali za obchodem do Kalkaty nebo Bombaje – neni to kde prespat, ani kde se normalne najist a to je kamen urazu. Jedine, co jsme se dozvedeli a znelo ponekud povzbudive, ze tam zije jedna blazniva francouzska restauratorka a snazi se nektere haveli a jejich malby zachranit – uprimne ji preju hodne stesti a kez by se tohle misto podarilo trochu ozivit.
Po sesti hodinach jizdy autem se nam podarilo dorazit v poradku a klidu do Bikaneru. Bylo to ponekud zvlasti, protoze narozdil od ostanich mist tady v Rajathanu neni to mesto umistnene pobliz nejake vyvyseniny, hory ci kopce, ale lezi nenapadne v poustni rovine. Je to misto, ktery neni az tak zasazeny turismem ve srovnani s jinymi misty jako je Jasailmer nebo Pushkar. Rekla bych, ze je to misto jeste ponekud syrove a hrozne prasne – co ostatne cekat,kdyz tu poradne nezaprselo 5 let. V lete je to tu na padnuti, v zime je tu opravdu zima ( hlavne v noci ), takze jsem tam stacila chytit takove male nachlazeni. Jinak je to mesto kouzelny, ale takovy opusteny – mesto duchu psali v jednom pruvodci a celkem to plati. Ve stare casti se tyci jeden vystavni dum vedle druhyho, coz jasne doklada, jak vyznamny misto pro obchod to byvalo, ale jaksi jsou vsechna tahle krasna mista opustena. Vsichni opet odesli za praci do Bombaje nebo Kalkaty. Kazdopadne jsem si misty opravdu pripadala jako v Evrope – akorat s kravama na ulici..:-) S pani sefovou jsme pak radily s fotaky o sto sest, bohuzel jsou ulice prilis uzke a neni tam dostatecne svetlo, tak nam polovina snimku nevysla patricne ostra. Po prvnim dni stravenem ve starem meste jsme vyrazily do puvodniho palace. Je to asi jeden z nejvetsich palacu v Rajasthanu a opravdu pusobi velice prostorne vcetne zahrad, coz jsem tady jeste nevidela. Sice potrebuje jeste trochu doopravit, ale obzvlast interiery jsou proste pastva pro oko. S pani sefovou jsme tam stravily cely den az nas z toho bolely oci..:-)viz. foto. Treti den jsme vyrazily do Karna Mata Temple, coz byl muj sen. Jedna se o misto, ktere je zname jako krysi chram. Krysy jsou tam opravdu vsude a ne vsechny kouty tam pusobi a voni vabne. Krysy jsou tam maj pre a lide jim chodi nabizet jako dar mleko, zrni atd. Odhaduju, ze jich tam musi byt nekolik tisic, pobihaji tam doslova vsude a po vsem – i po vas (nic pro slabe povahy).:-) Ja nejsem stitivka, co se tyce hlodavcu, ale celkem jsem byla nervozni z faktu, ze se tam musi clovek, jako v kazdem chramu, prochazet bos. Navic to misto bylo nejen preplneny myskama, ale take holubama, ktery opravdu nemusim a ktery si neberou servitky a doslova po..rou vse, co jim stoji v ceste..- mnam..:-)Nicmene to urcite stalo za to, i kdyz nas nepustili primo k hlavnimu oltari pac nejsme Indky – coz je zalezitost, ktera tu neni bezna, vzdycky me pustili naprosto vsude. Po krysim chramu a malem obedu jsme se premistily k jinemu zivocisnemu druhu – tentokrat jsme vyrazily do Velbloudi statni chovne stanice a vyzkumneho centra. Opet jsme byly obe nadseny, velbloudi byli sladky, slusne vychovany…- tentokrat holky a kluci zvlast, protoze je sezona pareni. Kluci vydavali celou dobu naprosto nepopsatelny zvuky a vyplazovali jazyky na kolem prochazejici velbloudice. Dozvedela jsem se tam docela dost novych informaci, pokoukala velbloudi baby a nakonec si dala velbloudi mleko s prichuti ananasu. Znelo to docela zvlastne uz v nabidce velbloudiho mlecneho obcerstveni, ale rozhodla jsem se to risknout – kdy budu mit tu prilezitost priste, ze? :-) Chutnalo to velice dobre, I kdyz ne jako ananasova prichut..:-) Akorat jsem si musela vyslechnout nemistne komentare od prochazejici americke rodinky, ktera mi evidentne prala hezky stravenou noc na zachode…smula Amici – nic takoveho se diky bohu neodehralo..:-) No a to bylo vse v Bikaneru, ctvrty den rano jsme vyrazely zpet Jaipur na oslavu Noveho roku…
Mrknete na www.baru.instantgallery.cz!
2010 ©